J. Wolker (1900–1924)
"Antoníne,
muži můj jediný,
proč tak se mi vracíš
v tyto hodiny?
Proč jsi se miloval
s tou holkou proklatou,
s milenkou železnou,
ohněm a lopatou?
Proč muž tu na světě
vžycky dvě lásky má,
proč jednu zabíjí
a na druhou umírá?”
Neslyší slepec,—do tmy se propadá,
a tma jej objímá a tma jej opřádá,
raněné srdce už z hrudi mu odchází
hledat si ve světě jinačí obvazy.
Však nad černou slepotou veselá lampa visí,
to není veselá lampa,—to jsou oči čísí,
to oči jsou tvoje, jež celému světu se daly,
aby tak nejjasněji viděly a nikdy neumíraly,
82
