Page:Modern Czech Poetry, 1920.djvu/46

From Wikisource
Jump to navigation Jump to search
This page has been proofread, but needs to be validated.
28
J. S. MACHAR.

A přece — ráčíš sídliti-li v světě —
jen duše lidská příbytkem je Tvojím,
jak Luther má ji, boží muž a sluha,
či Melanchton, ta moudrosti Tvé včela.

Můj Pane zmučený, já nejsem hoden,
bys pod střechu mou vešel — — Ty však, Lásko
přec vcházíš mile. V chvílích nejkrásnějších
já cítím, kterak v komnatě mé duše
Ty odpočíváš, okem svým se díváš,
mým dechem tiše oddychovat ráčíš —

a proto smím Tvé nejsvětější hlavě
své tahy dáti, milostný můj Pane!

Apoštolové“ (1911).