K. J. Erben (1811–1870)
Takto, tanče kolo třetí,
on k ní šepce potichu,
a nevěsta bez paměti
klesá v náruč ženichu.
Hluk a zmatek—smíchy mizí,
všichni spějí na pomoc.
“Kdo? kde jest muž onen cizí?”
Pryč—a venku tmavá noc.
Hudba opět, tance, kvasy—
zmizela však veselost:
odneslť ji na vše časy
mladé paní cizí host.
30
