28
J. S. MACHAR.
A přece — ráčíš sídliti-li v světě —
jen duše lidská příbytkem je Tvojím,
jak Luther má ji, boží muž a sluha,
či Melanchton, ta moudrosti Tvé včela.
Můj Pane zmučený, já nejsem hoden,
bys pod střechu mou vešel — — Ty však, Lásko
přec vcházíš mile. V chvílích nejkrásnějších
já cítím, kterak v komnatě mé duše
Ty odpočíváš, okem svým se díváš,
mým dechem tiše oddychovat ráčíš —
a proto smím Tvé nejsvětější hlavě
své tahy dáti, milostný můj Pane!
„Apoštolové“ (1911).
