Page:Modern Czech Poetry, 1920.djvu/50

From Wikisource
Jump to navigation Jump to search
This page has been proofread, but needs to be validated.
32
ANTONIN SOVA.

A zas jej v sál to pudí, žene;
jak třesou se ty ruce svadlé! —
Zda při tom někdo na zapadlé
se jméno jeho rozpomene?

Realistické sloky“ (1890).


2. U ŘEK.

U řek mám večer vlažný rád,
u řek, kde plno mušlí leží,
kde zvolna z řeky vstává chlad
a bílá pěna z dálky sněží.

U řek mám břízy nejraděj'
a olše, do nichž stín se dere,
a cvrčků šum a vážek rej
a dálce města rysy šeré.

Rád u řek rybáře já zřím
za clonou par s lodičkou línou
se ploužit šerem večerním,
kdy červánky v mze modré hynou.

A večer když se nachýlí,
a měsíc v řece kdy se houpá,
ten noční chodec napilý
modravou parou, z vod jež stoupá:

rád spřádám rhytmus hudby pln
při vzpomínkách a sladké tuše,
při šplounání ztišených vln
a při vzrušení celé duše.

Květy intimních nálad“ (1891).