62
JAROSLAV VRCHLICKÝ.
A ve podstavci smaragd svítí
ve listí révy podobě,
dí: Réva tobě věrná v žití
chce růsti též tvém na hrobě.
„Dojmy a Rozmary“ (1880).
8. CESTA OREŠÍM.
Tak úzká byla, že dva motýli
jen těsně letět mohli vedle sebe,
že paprsky jen po ní tančily,
hlemýžď, jda přes ni, přepažil ji celou.
Sem tam se kmital modrý kousek nebe;
my spolu šli tou její klenbou ztmělou,
a zázrak: ač to přece pravda jistá,
vždy oba na ní dost jsme měli místa.
„Poutí k Eldoradu“ (1882).
9. TERCÍNY.
Tak nejprv nestačí nám vesmír celý
a potom všecky tužby naše zkojí
v alkovny stínu jeden koutek stmělý.
Nám zářné slunce nad hlavami stojí,
však patřit v ně se bojíme, jak ptáci,
jenž šťastně minuli bouř v husté chvoji,
a kterým blahem v hrdle zpěv se ztrácí.
„Poutí k Eldoradu“ (1882).
