S. Čech (1846–1908)
Na širokých polích
na dalekých polích,
jaká krása dnes!
Stébel husté davy
výše mužské hlavy
stojí jako les.
Klasů jasné vlny
těžkým zrním plny
šumí vedle cest,
a když van je sehne,
mezi nimi šlehne
na sta modrých hvězd.
V brokátovém hávě,
v plné letní slávě
září každý lán,
těší se své kráse,
všecek usmívá se,
sluncem zulíbán.
Však tu nivou náhle
prochvělo cos táhle
jako teskný vzdech,
jak by všechno zbledlo,
s uleknutím vzhledlo
k hrstce šedých střech.
54
